Historie dýhových misek

Dřevěné nádoby používali lidé od svých počátků a první skládané nádoby v podobě pohárů jsou známé z výzkumu v Německém Oberflachtu z přelomu 6. a 7. století. Bedněné nádobí ale znali lidé již dříve. Skutečné dýhové misky se začaly vyskytovat až ve středověku od 12. století, po zvládnutí technologie jejich výroby. Na území Českého království se objevují od 13. století. 
 
Pro vývoj dýhového nádobí neexistuje žádná chronologie vývoje ani typologie, jako je tomu například u keramického nádobí. Základní osvědčené tvary se vyráběly po celou dobu středověku a lze jen snad říci, že s postupujícím časem bylo nádobí řemeslně propracovanější a délka dýh se mírně prodloužila. Dalším úskalím poznání dýhového nádobí je fakt, že vzhledem k použitému materiálu se zachoval jen nepatrný zlomek z původní produkce. Tedy pouze nádoby, které zůstaly uloženy v trvale zavodněném prostředí bez přístupu vzduchu. Z těchto izolovaných nálezů a oblastí vyplývá, že v jednotlivých oblastech byly drobné regionální zvláštnosti ve výrobě, které jinde nenacházíme. 
 
Během středověku se bedněné nádoby velmi rozšířily do všech částí Evropy a používaly se pak po dlouhé období až do sklonku 16. století. Nejrůznější formy skládaných misek, se ale používaly na venkově a v lidové tradici i nadále až do 19. století. 
 
Existuje množství archeologických nálezů, které dokládají velkou tvarovou variabilitu dýhových misek, tak široké spektrum využití v domácnosti, k hygienickým a zdravotnickým účelům, i v řemeslné výrobě. Faktem je také to, že se jednalo často o jednorázové nádobí, srovnatelné s dnešními kelímky a tácky. Prakticky to bylo velmi dostupné a levné nádobí, protože v té době neměla lidská práce téměř žádnou cenu a byla vyvážena jen hodnotou výrobku. Právě v takových miskách mohly být prodávány drobné plody a další zboží na tržnicích. Jindy mohl hostitel pro své hosty připravit vybraná jídla, která byla servírována v levných dýhových miskách, aby neutrácel za nádobí. To pak po hostině bylo mokré a mohlo skončit v odpadní jímce i se zbytky od hostiny. Tento fakt může souviset i s častou otázkou, proč se misky nevyužívaly jako palivo. Možná některé k topení posloužily, ale to už dnes s jistotou nezjistíme.