Historie dýhových nádob

Dřevěné nádoby používali lidé od svých počátků a ty nejstarší skládané nádoby jsou známé z výzkumu v Německém Oberflachtu (přelom 6. a 7. století) nebo v Irsku (asi 75-10 př.n.l.). Skládaná vědérka s překrásně tepanými obručemi používali také Vikingové i Slované. Skutečné dýhové misky se ale začaly vyskytovat až ve středověku od 12. století a na území Českého království především od 13. století. Během středověku se nádoby s rozvojem měst rozšířily do všech částí Evropy a používaly se pak po dlouhé období až do sklonku 16. století. Nejrůznější skládané nádoby (vědra, bečky, sudy...) se ale používaly hojně až do 20. století. 

Je mnoho dokladů a nálezů, které ukazují velkou tvarovou variabilitu dýhových misek. Ty sloužily nejen pro ukládání potravin, pro nápoje a pokrmy, ale také pro řemeslné, medicinské, hygienické nebo další funkce. Jednalo se o jednorázové nádobí, srovnatelné s dnešními kelímky a tácky nebo s prodejními nádobami, které se vyráběly ve velkém množství. Právě v takových nádobkách mohly být prodávány drobné plody a další zboží na tržnicích. Jindy mohl hostitel pro početnou hostinu připravit pokrmy, které byly servírovány v levných dýhových miskách, aby neutrácel za nádobí. Nádoby pak po hostině byly mokré a mohly skončit v odpadní jímce i se zbytky jídla od hostiny. To může být i odpověď na otázku, proč se misky nevyužívaly jako palivo.

Skládané výrobky se liší od podobných soustružených misek, které jsou pouze z jednoho kusu dřeva. Právě to určuje zásadní rozdíl mezi oběma druhy nádob. Soustružené misky byly výrobně náročnější, ozdobnější, ale proto i dražší a tím pádem i méně časté. Dýhové nádoby jsou poskládané z drobných, ručně vytvarovaných dílků ze smrkového dřeva, skládaných okolo kruhového dna a po obvodu stažené objímkami z vrbového proutí na způsob obruče. Po sesazení všech částí se miska namočila do vody, tím se i roztáhla a utěsnily se spáry. Nádoba pak už ale nesměla znovu vyschnout, protože by se uvolnila objímka a jednotlivé díly misky by se rozpadly. Proto se dnes nachází většina nálezů misek v rozloženém stavu. A protože v té době neměla lidská práce téměř žádnou hodnotu, bylo to oproti soustruženým výrobkům velmi dostupné a levné zboží.

Pro vývoj dýhového nádobí neexistuje žádná chronologie vývoje ani typologie, jako je tomu u keramického nádobí. Základní osvědčené tvary se vyráběly po celou dobu středověku a lze jen snad říci, že s postupujícím časem bylo nádobí řemeslně propracovanější a výška nádob se zvětšila. Dalším úskalím poznání dýhového nádobí je fakt, že vzhledem k použitému materiálu se zachoval jen nepatrný zlomek z původní produkce. Tedy pouze nádoby, které zůstaly uloženy v trvale zavodněném prostředí bez přístupu vzduchu. Z těchto izolovaných nálezů a oblastí vyplývá, že v jednotlivých oblastech byly drobné regionální zvláštnosti ve výrobě, které jinde nenacházíme. 

Z těchto důvodů nelze dnes vyrábět misky stejným způsobem jako dříve a s malou životností. Proto používám materiály, které vydrží a jsou nezávadné. Olejová směs, která dřevo dostatečně chrání, zvýrazní jeho krásnou strukturu dřeva a mnohonásobně prodlouží životnost, ale také spokojenost majitelů.